|
ANNE ALKYRA 
Plemeno:Border kolie
Datum narození:25.5.2005
Místo narození:Budišov nad Budišovkou
Chovatelka:Alena Kynclová
Otec:Call me Brown Gasko Prim (Kim)
Matka:Citchi Darley Arabian (Kofola)
Vyšetření:PRA, CEA - negativní 2005 a 2008
DKK - 0/0
Scany vyšetření očí 2005 a 2008, DKK.
Bonitace:10.8.08 byla Andulka uchovněna!
Bonitační kód: 0/0 iim bapnn nna / P1
bonitační karta
Bohužel v pátek 13.9.2019 se Anne odebrala do věčných lovišť.
Zájmy a dovednosti:S Andulkou se rekreačně věnujeme agility
v Rožnovském agility klubu. Nejvíce miluje tunel.
Probíhá jím kdykoliv má k tomu možnost.
Také si občas zahážeme s frisbee. Fota s talířem najdete zde
Běhání za Lordem také patří k oblíbeným zábavám. Kdykoliv se Lord pohybuje rychleji než krokem,
má Anču buď za zadkem, nebo kličkuje před ním a snaží se ho přimět k rychlejšímu tempu. Jejich foto je
zde.
Kdybych byla na Lordově místě, tak bych ji asi roztrhla, ale on ji neřeší.. Klidně si běží svým
tempem a nikdy ani nenaznačil, že by ji chtěl ublížit. Dokonce se jednou stalo, Lord se svým stájovým kámošem Reyem
naháněli na pastvině a Anne jim u toho nadšeně asistovala.
Běžela s Lordem, na úrovni jeho zadní nohy na vzdálenost asi půl metru. Najednou byl Lord Reyem donucen změnit směr
na "Ančinu" stranu. Kdyby běžel normálně, tak na ni dupne, ale on udělal obrovský skok a Anču přeskočil. Jejich vzájemný vztah je jinak spíš chladný.
Anča zcela důvěřuje jeho kopytům, ale bojí se jeho tlamy. Bojí možná není to pravé slovo, jen se jeho tlamě vyhýbá.
Když byla Anča malá, klidně se ve stáji stočila do klubíčka přímo u Lordových nohou. Klidně se mu při tom opřela o zadní nohu a spala.
Lord byl a je natolik ohleduplný, že se ani nepohl, aby ji neublížil.
Další věcí, kterou Anča miluje je aport. Aportuje téměř cokoli. Když je nouze, tak i stéblo trávy. Hlavně, že může něco dělat.
Hodně jí záleží na tom, kolik toho nosí.
V lese si nacpe do tlamy alespoň 5 šišek,
když jí pak člověk hodí jen jednu z těch, které před nás vyplivne, tak doběhne pro tu jednu a vrátí se pro zbytek, aby tam žádnou nenechala.
Když má klacek, rozkousne ho na víc kousků, nebo si najde další, které by mohla nosit. Aportování bylo to uplně první, co se u nás doma naučila.
Už jako malinké štěňátko zjistila, že když nám přinese balónek, tak jí ho znovu hodíme. Další fotečky jak Anča aportuje najdete zde.
Mezi věci, kterým se věnujeme ve volném čase patří i ležing. Všem, kteří tuto kratochvíli ještě nezkoušeli, vřele doporučujeme.. :o)
 Pěkné fotečky našeho ležingu jsou k nahlédnutí zde.
Borderka bez oveček jako by nebyla, takže i Anča se s nimi pravidelně setkává. Protože za Lordem chodíme každý den a tam je tak 100 ovcí (plus minus jehňata)
, tak je každý den zavíráme. Ovečky jsou totiž přes den venku a na noc chodí do ovčína. Bohužel jsou to ovečky velmi plaché a stačí když uvidí či ucítí Andulku a okamžitě jdou do ovčína.
Dokonce se už naučily reagovat na moje pískání na Anču.
Probíhá to asi takto: Stádo se klidně pase na pastvině, já písknu na Anču (je jedno jak) a v klidu pasoucí se ovce zachvátí panika. Okamžitě se shluknou a tryskem běží do ovčína.
Myslela jsem si, že bychom mohly udělat ZVOPky, ale Anču ovce v ohrádce naprosto nezajímají. Běhá okolo, ale jen proto, že to po ní chci.. O ovce nejeví téměř žádný zájem.. Ale když
ovečky vyjdou z ohrádky ven, tak to je pak jiné kafe.. Když jsme byli na tréninku pasení, tak všichni psi byli naprosto fascinovaní ovcema, ale Anča byla v klidu (netvrdím, že je to dobře,
jen je na ovce zvyklá), o ovce v ohrádce nejevila téměř žádný zájem.. Jen si je omrkla a dál se o ně nestarala. Byla tam absolutně nejposlušnější pes. V klidu si tam ležela a oveček si nevšímala.
Ale to jen do okamžiku, než ovečky vyšly z ohrady. Od té chvíle byla v "transu" jako všichni ostatní. Pasení ve volnosti nám šlo docela dobře. Zhrnula bych to asi tak, že Anča je naučená pracovat
jen s ovečkama na pastvině a jejím úkolem je dostat ovečky do ovčína, takže ovečky v ohradě považuje za "splněný úkol". Bohužel s ovečkama na pastvině nemáme možnost trénovat zájem o ovečky v ohrádce,
takže ZVOPky asi ani nebudeme zkoušet.
Anča velice ráda hrabe.. Nejlépe v bahně, kaluži, potoku a v podobných špinavých a mokrých místech. Naše nejzdařilejší fotka je toto:
Naučila jsem Anču spoustu "cirkusových" kousků. Od proskakování a přeskakování různých částí mého těla, přes proplétání mezi nohama, dělá mrtvolu, převaluje se a plazí se, taky jsem ji naučila zhasínat světlo v obýváku.
Vyskočí na křeslo, vyleze na opěradlo a čumákem zmáčkne vypínač. Protože o Lordova kopýtka se starám sama, tak jsem ji naučila rozlišování jednotlivých nástrojů a když potřebuju, tak mi je podá.
Jen s rašplí má trochu problémy, protože je těžká a špatně se nosí.
Co bych tak ještě o Anne napsala.. Je to báječný pes. Venku je neúnavná a akční, ale doma se mnou spí v posteli. Je to velice aktivní pes, který potřebuje spoustu pohybu. Když ho nemá dokáže být pěkně otravná. Když jsem
byla nemocná a nemohly jsme celé odpoledne trávit venku, tak mi pořád doma nosila tenisák. Nejdřív ho položila na kraj postele. Když jsem jí ho nehodila, tak ho popadla do tlamy, skočila na mě a cpala mi tenisák
rovnou do obličeje. Kamkoliv jsem se pohla pokládala mi tenisák do cesty, abych do něj alespoň kopla. Totéž dělá často Lordovi na vyjížďkách. Pokládá mu šišky nebo klacíky do cesty a doufá, že jí do toho kopne..
K její smůle se to Lordovi většinou nepovede.. :o)
Říká se, že každá fena by měla mít alespoň jednou za život štěňata, tak jsme se rozhodli, že to Anne umožníme. Naplánovali jsme si to na jaro roku 2010, jenže Anne nám to zkomplikovala tím, že začala
neplánovaně hárat dřív (žárlila na labradorku Asťu, kterou jsme v té době měli doma na výcvik, takže jak začala hárat, Anne se hned začala taky). Naštěstí už jsme v té době měli vybraného ženicha a Anne už se s ním i seznámila a vypadalo to, že se jí líbí. Do té
doby nikdy s žádným psem štěňátka mít nechtěla (na případné dotěry reagovala docela agresivně a většinou nešťastníkovi vykousla pořádný chuchvalec chlupů), jenže Coreček (Cor Slezský hrádek - to je jméno našeho vyvoleného) je borderčí krasavec
a Anne podlehla jeho kouzlu a jednou (víckrát nechtěla) se nechala připustit. To bylo 26.9.2009. Pak se nám začala pěkně kulatit a 23.11.2009 kolem 20h začala rodit. Prvního pejska rodila skoro 3 hodiny a už jsme se o ně opravdu báli, tak jsem jí začala masírovat
bříško, Anne se začala víc snažit a Bundášek byl na světě. Ikdyž byla prvorodička, tak věděla co dělat a pěkně ho očistila. Další štěňátka se už rodila bez nejmenších problémů. Kolem 5 hodiny ranní se narodila poslední holčička Nessinka. O jednotlivých štěňátkách si
můžete přečíst tady: štěňátka..
Anne byla úžasná máma. Pěkně se o štěňátka starala, spala s nima v pelíšku, dlouho kojila (ikdyž jim narostly ostré zoubky), později si s nima hrála, občas je i vychovávala - jeli jsme s nima autem a prcci byli s mámou vzadu. Samozřejmě je to nebavilo, tak chtěli
dělat neplechu, ale Anne jim rázně vysvětlila, že se v autě mají chovat slušně a byl klid. Nebo když jejich přátelské rvačky začaly být zuřivější, tak mezi ně Anne vtrhla a buď je nalákala na hračku nebo jen rváče od sebe odstrčila čumákem.. A takových případů bylo víc.
Další možnosti: příběhy Hlavní stránka fotogalerie
|
